Karel IV. byl král Českého království, Císař Svaté říše římské, Římsko-německý král, Italský král, Burgundský král, Moravský markrabě a Lucemburský hrabě. Především byl jedním z největších králů Česka a Německa. Při narození však neměl nic, ani dokonce jméno Karel.

Karel, rozený jako Václav, se narodil v roce 1316 v Praze a byl synem Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Tento královský pár byl první pár, kdy se jednalo o mezinárodní sňatek. Staletí před Václavovým narozením vládli Českému království Přemyslovci, prastarý a uznávaný rod, který společně s Arpádovci v Maďarsku a Piastovci v Polsku držel ruku nad střední Evropou. Králů z rodu Přemyslovců se báli vládci všech ostatních zemí a měli k nim respekt. Během jejich vlády bylo království nejbezpečnějším a nejlépe střeženým nejsilnější armádou ve střední Evropě. To však skončilo s úmrtím Václava III., kterým vymírá rod po meči. Byl tak dojednán sňatek mezi přemyslovskou princeznou Eliškou a Lucemburkem Janem. Lucemburkové byli jedním z nejsilnějších rodů v tehdejší Evropě a byli pokrevně spřízněni například s Francií. Jan však nebyl moc dobrý král pro Česko, jelikož často vyrážel na pomoc francouzskému králi do boje proti Angličanům ve stoleté válce. Do Česka si proto vždy jen přijel pro peníze a jel zpět do boje. Když však peníze došly, začal rozprodávat královský majetek hrad po hradu.

Karel byl v sedmi letech poslán ke své tetě, francouzské královně Marii, do Paříže, kde se mu dostalo vysokého vzdělání. Karlovi se na francouzském dvoře líbilo a nechal se jím inspirovat při návratu do Česka. Když se po smrti svého otce u Kresčaku vrátili s první manželkou do zaostalého Česka, přivedl s sebou nejen vzdělanost, ale i módu a architekturu zvanou gotika.

Během jeho vlády zažilo království nebývalý rozkvět a rozsah. Hranice byly obohaceny o hranice ostatních států, kterým vládl. Spravoval tak území nebývalého rozsahu a byl nejuznávanějším panovníkem Evropy.