Za téměř každým městem najdeme zahrádkářskou kolonii. Lidé žijící v panelácích nemusí vždy toužit po bydlení v rodinném domku anebo vlastnit víkendovou chatu. Možná nemají dostatek financí, a tak mít kousek vlastní zahrádky za městem, ve vzdálenosti, která se dá ujet na kole nebo hromadnou dopravou, je příjemný kompromis. Je to takový uzavřený svět lidí, kteří se rádi hrabou v hlíně a pěstují si vlastní zeleninu a ovoce.

Zahrádkářská čtvrť je takové malé městečko. Každý má svůj kousek pozemku, na něm zahradní domeček, který rozhodně není určený k trvalému bydlení, mnohdy se v něm ani nedá přespat. Je to spíše kůlna, ve které najdeme veškeré zahradnické potřeby, motyčka a hrábě budou kralovat.

Pokud chcete kousek pozemku v zahrádkářské kolonii, nebudete to mít jednoduché, protože těchto míst není mnoho a jsou většinou dlouhodobě obsazené.

Mít kousek zahrádky nevyužívají ani tak rodiny s malými dětmi, jako spíše důchodci. Děti totiž v takové kolonii nemají moc prostoru ke hrám, pokud nemáte větší kus pozemku, aby vyšlo jak na trávník, tak na záhonky. Ale většinou je v takové kolonii klid a chodí sem relaxovat důchodci. Také proto, že mají čas na zahrádku chodit a starat se o ni. Nechce to jen okopávat a vytrhávat plevel, ale v parném létě hlavně zalévat. Na to je výhodné, pokud máte zahradní domek, svádět vodu ze střechy z okapu do IBC nádrže.

Mít kousek svého světa, kde nebudete nikým rušeni a budete se jen starat o semínka a rostlinky, to je krásný způsob, jak trávit aktivně důchodový věk. Když je hezké počasí, můžete odjet jen kousek od města a jste v přírodě, na svém pozemku, a ještě k tomu si můžete vypěstovat vlastní zdravou zeleninu a ovoce. Pokud se nebudete chtít s nikým bavit, nikdo vás rušit nebude, a když si popovídat budete chtít, stačí se nahnout přes plot. Zahrádkáři jsou jedna velká rodina.