13. prosince ráno se v průřezu světovými médii objevily téměř konečně výsledky voleb ve Velké Británii. Konzervativci vedení kontroverzním Borisem Johnsonem drtivě zvítězili a druhou nejsilnější politickou frakci, labouristy, připravili o řadu silných mandátů, které měli po volbách v roce 2017. Co nám tento volební výsledek ukazuje? Nejenom to, že obyvatelé Velké Británie podporují politickou stranu, která se zavázala k dokončení procesu Brexitu, ale také to, že se Britové čím dál více stahují ke konzervativním hodnotám, tak typickým pro Velkou Británii.

Otevřený svět

Hledat prvopočátky nespokojenosti s Evropskou Unií není tak jednoznačným a snadným úkolem, nicméně zásadním zlomem je jistě migrační krize, která propukla v roce v 2015, ve Velké Británii jsou ovšem kořeny dány minimálně o dvě desetiletí zpět. Je to poměrně logické, protože stejně jako Francie, byla Velká Británie kolonizační velmoc a stejně jako Francie musela v určité časové etapě čelit přílivu koloniálních uprchlíků z bývalých kolonií. To jakým způsobem ale tyto lidi s odlišnou kulturní a sociální identitou začlenit do západních společností, se stalo pomyslným kamenem úrazu. Političtí představitelé ať byli jakkoliv přívětiví v imigrační politice, nedokázali vymyslet efektivní systém jak tyto lidi začlenit do společnosti, aby se nestahovali a nevytvářeli svá vlastní ghetta a nezačali škodit společnosti, do které se nedokázali asimilovat.

Hranice má svůj význam

Toto ovšem nejsou příklady jen Velké Británie nebo Francie. Nespokojenost sílí v Německu, Rakousku nebo Švédsku. Do toho si přidejme migrování levné pracovní síly a máme zde zcela zásadní problém celoevropského rozsahu. Společný prostor bez hranic je jistě idealisticky pěkná a líbivá myšlenka, nicméně pokud se začne využívat k migraci a nelegálnímu cestování, zhroutí se nám jak „domeček z karet“. Potřeba státních hranic se tak zdá čím dál více potřebná.